Jaká vlastně jsem?!

Zvláště na základní škole jsem měla takové dvě osobnosti. Alespoň to tak tedy pro někoho mohlo vypadat. Chovala jsem se, a chovám se doteď, tak jak mi radí moje největší vědomí a svědomí. Mám totiž takovou nezvyklou povahu. Nejsem ani zlato ani cetka. Já jsem totiž zlatá střední cesta. Pojďme tedy společně na procházku, třeba dojdeme k cíli, k pochopení mé nepochopitelné povahy a osobnosti!
image

1. Hodná ale nevýrazná holka
Mojí první osobností je taková nevýrazná hodná holka. Tohle si o mně myslí hlavně lidé, kteří mě neviděli když se opravdu bavím, když mě něco hodně rozruší, nebo na někoho nehodím nějakou tu troufalejší hlášku. Tahle skupina lidí si o mně prostě myslí, že jsem hodná holka, ale neumí se moc prosadit. Také takové křehké kuřátko. Moudrá jako sova, ale známkově spíše průměrná. Těmhle aspektům asi nasvědčuje fakt, že se všude musím rozkoukat, než opravdu vylezu z krunýře, a občas jsem taky ráda sama, ve svém klidu. Dále také, nejím maso z etického důvodu, za ostatní bych dýchala, neustále mluvím o různých charitách, a sama na ně různě přispívám, ať už jen oblečením, tak občas i výrazněji. Dříve si o mně tohle myslela většina, teď se skupina zastánců tohohle názoru  o něco snížila.

1. Drzá egoistka
Ta druhá skupina si o mně zase myslí, že jsem trochu drzá holka, s nadprůměrnou inteligencí. Také docela pěkná. Přatelská. Trochu sebestředná se sklony k egoismu, ale nijak extra. Dodávám že s tou egoistkou musím trochu souhlasit, ale se sebestředností opravdu ne. Také uznávám že na autority někdy úplně jako milius nejsem.

3. A taková je Bára doopravdy
Tak tohle jsem já! Hodná, docela chytrá, jedna z těch udržovanějších. Jo, někdy mi to fakt sekne, ale občas šlápnu vedle, a vypadám jako koště. Se sklony k drzosti, ale i vnitřním strachům a chmurům. Každému pomohu, ale jen tomu kdo o to projeví zájem. Za každou cenu se necpu tam, kam mě nikdo nezval. Když se ke mně někdo chová pěkně, tak i pokorná. Dokážu sklonit hlavu a odkráčet když je potřeba. Přátelská, a trochu plachá, ale dokážu se bavit. Mám taky poměrně hodně přátel, ale nijdy jsem se necpala k partě těch ultra oblíbených. A jak jsem uvedla výše, tak také egoistka, se sklony k drzosti. Nemám ale ráda otřepané hlášky!

Bára

Miluji fantasy

Doslova miluji fantasy. Jak knižní tak zfilmované, každé má něco do sebe. Líbí se mi že můžu být hlavním hrdinou kde chci. Ať už mluvíme o románech Harryho Pottera, který se ještě drží celkem při zemi, přes fantasy typu Avatar, až po vyložené fantasmagorie typu Šmoulové (dodávám že znám i mnohem šílenjější). Tak se pojďme společně ponořit do světa fantasy, který nemá hranice!

Čtení
Čtení tohohle žánru má svoji úžasnou atmosféru. Mám vždy pocit jakoby se na tu hodinu, dvě úplně zastavil čas. Hltám písmena, slova, věty a kapitoly s duší plnně ponořenou do různých světů. Bohužel se tak trochu musím přiznat, že jsem na tenhle žánr líná, a že si radši sednu před bednu, s tím že se na nějaké fantasy podívám. Bohužel to vždycky skončí tak, že se stejně dívám na nějakou nesmyslnou realityshow. Pro svojí obranu ale musím napsat, že ty realityshow, toho mají s žánrem fantasy velice hodně společného!

Psaní
Velmi ráda se také odreagovávám psaním různých povídek na tohle téma. Musím bez všelijaké sebekritiky přiznat, že  takové 1%   mých výtvorů,je  opravdu pěkné a vydařené (OK žádná bomba ale nějak se začít musí). Možná by se s tím procentem dalo pracovat, třeba tady na blogu. Má to ale jeden háček. Mám přehnaně vysoké ambice. Z každého díla chci vytořit VELEdílo svými kvalitami převyšující J.K.Rowlingovou, která je v tom fantasy světě už tak trochu pojem. S takovýmihle nároky to ale asi nikam nedotáhnu.

image

(zdroj:blog)

Sledování
A konečně třetí a zároveň poslední kategorie (do třetice všeho dobrého) sledování. Tímhle se rozumí sledování televize, tloustnutí v kině s popcornem a colou v ruce, až po sezení u noťasu. Občas na něco zajdu do kina, občas se podívám na TV, v poslední době se už zmůžu jen na Pottera, Hunger games, Avatara, nebo na výše zmíněnou realityshow. To je taková ta známá klasika. Více experimentuji v tom kině nebo u nootebooku (sakra, nevím jak se to píše:)).

Napadlo mě že bych z toho mohla vytvořit takovou rubriku, s názvem: Čtení psaní sledování. Do které bych přispívala tak jednou za měsíc. Tam budou podobné nesmysly.

Jen se chci ještě omluvit, v sedm to prostě nešlo.

Bára

Od teď každou sobotu!

Rozhodla jsem se, že vydávat články, každý den, je pro mě časově nezvladatelné. Články budu tedy vydávat každou sobotu v 7:00. Pokud se mi ale bude chtít, tak samozřejmě něco vyjde, i např. v pondělí, ale takový ten pravidelný článek je plánován na sobotní ráno.

V nejbližším čase se můžete těšit, ještě na jeden tag, možná i recenzi (ale neslibuji), seznam typu: 10 věcí které mě k smrti vytáčí na žárovkách, nějaký klasický kecací článek, a mnoho dalšího!

Tak čau v sobotu!

Bára

Book tag

Knižní blogerka, která nemá tenhle tag na blogu, dnes jako by nebyla. Tak jsem se ho rozhodla vyplnit taky. Ne že bych byla nějaká knižní blogerka, ale to je jedno. K vyplnění mě inspirovala Infinity z blogu: Moje iluze

1. Máš doma určité místo pro čtení? Nejčastěji v posteli, nebo u mého učebního stolku.

2. Záložka nebo náhodný kus papíru? Ani jedno, většinou si pamatuji stránku.

3. Můžeš přestat číst kdekoliv chceš nebo musíš dojít ke konci kapitoly, na konec strany a podobně? Musím dočíst celou kapitolu,jinak nemám klid, a nemůžu přestat číst.

4. Jíš nebo piješ během čtení? Obojí, ale jen když nečtu v posteli. V posteli bych nikdy nejedla ani nepila.

5. Můžeš číst při poslouchání hudby nebo dívání se na televizi? Ano, dokážu vnímat obojí!

6. Jedna kniha nebo všechny najednou? Většinou mám rozečtené dvě, nebo tři.

7. Čtení nahlas nebo potichu ve své hlavě? Ve své hlavě, ale když si chci něco zapamatovat, tak to musím číst nahlas.

8. Čteš dopředu nebo přeskakuješ stránky? To j pro mě nepřípustný hřích. Nikdy jsem to neudělala.

9. Píšeš do knih? Proč bych měla psát do knih?! Ne, to fakt ne.

10. Jakou knížku máš rozečtenou? Jakou knihu se chystáš číst! Teď nic, ale brzy půjdu něco koupit.

11. Jak nacházíš nové knihy ke čtení? Co se mi líbí, to koupím!

12. Kdy jsi začala číst? Ve čtyřech letech.
13. Jak často si kupuješ knihy? Jednou měsíčně, jednu knihu.

14. Jak často se podíváš na poslední stránku knihy? viz.8

Do komentáře mi prosím napište, jak byste odpověděli vy!                                                                                               

Zlaté české drogerie

Do našich zlatých českých drogérií sice chodím, ale čím dál méně raději. Určitě to tak má více lidí, a to z několika důvodů:

1. Je tam šílená nuda!
Poslední dobou tam toho fakt moc nemají. Občas něco, ale to tak jednou do měsíce. Někdy jsem sice nadšená, ale hlavně tam nemají skoro žádné zahraniční boomy. Ty se objeví většinou až ta sláva trochu utichne, a jestli vůbec. Ono je potom vážně velice zábavné prohrabávat se bandou lidí, a vestoje čučet na poloprázdný regál, naplněný věcmi které už jsou dávno retro.

2. Mizivá obsluha.
Prodavačky musí být vždycky děsně zaneprázděny! Vždycky mám a pocit že mě sledují. Ale vždycky když se otočím, nebo si i trochu odkašlu, naprosto dokonale předstírají aktivitu! Někdy se bohužel ani neobtěžují předstíráním aktivity, a jejich zvědavé pohledy na mě utkvívají pořád. Když se ale naopak chci na něco zeptat, jen tak náhodou mě neslyší, nebo ještě lépe vůbec nic neví. Tudíž mám někdy pocit, že všem těm věcem které prodávají, rozumím mnohem více, než všichni zaměstnanci dohromady.

image

(zdroj: fotobanka)

3. Testery
Není nic nechutnějšího než rozmatlané testery. Je to šíleně neudržované. Přijde mi, že někdo přijde jenom aby se nalíčil a vy/rozpatlal komplet celý tester. K tomuhle už se asi nic jiného dodat nedá.

4. Existují mnohem pohodlnnější možnosti
Těmi možnostmi myslím např. nákup přes internet. Dá se nakoupit kterýkoli den  ve kteroukoli hodinu. Neexistuje žádná otevírací doba. Je také dobré chodit do specializovaných prodejen. Samozřejmě ale musíte přibližně vědět co hledáte. V obou těchhle možnostech jsou ale jistá, a pro někoho nepřekonatelná negativa.

To už by pro dnešek asi stačilo. Ono to zase není až taková katastrofa, proto tenhle článek berte s humorem, a spíše jako nadsazené konstatování. Třeba se někdy rozhoupu a napíši nějaká pozitiva, nebo pokračování dnešního krátkého příspěvku.

Bára

Úvod+ Co dělá mě mnou

Jmenuji se Bára a tohle je můj nový blog. Bude o kosmetice, módě, knížkách, a tak různě. Zatím nevím kdy budu vydávat články, ale většinou jednou denně, či jedenkrát za dva dny.

A protože je pro mě velmi důležité aby mí případní čtenáři věděli, s kým vlastně mají tu čest, (samozřejmě s trochou nadsázky) rozhodla jsem se hned na úvod napsat takový kratší tag, co dělá mne mnou:

1. Kolik měříš?
Asi 159. Jsem docela malá, a celkově drobná.

2. Kolik ti je let?
Docela čerstvě 16

3. Kdy ses narodila?
Koncem prosince přesně v 15:30

4. Jakých trendů se většina tvého oblečení drží?
Žádného, pořád nosím jiný styl. Některé mé oblečení podléhá všem trendům, jiné je zase osobitější.

5. Máš nějaké piercingy nebo tetování?
Ne, a nikdy nic takového nechci! Nelíbí se mi to.

6. Existují nějaké potraviny které nesnášíš?
Nejím absolutně žádné maso, ani nic kvůli čemu bylo zvíře zabito.

7. Jaká je tvá oblíbená, momentální písnička?‘
Mám jich víc. Ale mám ráda Slzu, a takové věci. Pop atp.

8. Zlato vs. stříbro?
Rozhodně zlato! Sice žádné nemám, ale hrozné se mi líbí, hlavně ty zlaté cihly.

9. Jaké jsou tvé záliby?
Sport, tanec, rodina a kamarádi, lékařství a medicína, gastronomie, muzika, móda a kosmetika. Takové ty normální záliby, které holky v mém věku mají.

10. Rtěnka vs. lesk na rty?
Jak kdy.

11. Zima vs. léto?
Obojí, ale možná spíše léto.

12. Máš akné?
Jasně!

13. Je tvá pleť mastná, suchá nebo normální?
Normální až suchá

14. Máš pihy?
Ne, to nemám.

15. Velikost bot?
Je to neuvěřitelné ale 36